Vize

Věřím, že svět není pouze hmota, která nás obklopuje. Co je to například osobnost, myšlení, emoce a obecně celá psychologie? Co je to představa, vize, nápad? Kde se berou? Co jsou hodnoty a proč bychom podle nějakých abstraktních pravidel měli žít, kdyby život byl pouze hmota? Ne, život není pouze fyzická hmota. Celá psychologie je důkazem, že zde existuje i něco, co na první pohled pozorovat nemůžeme a přesto to zde je (myšlení například). Člověk se skládá z tělesné a duševní části.

Já jsem však přesvědčený, že naše duše (nebo řekněme mysl) je jen vnějším pláštěm něčeho, co je ještě hlubší. Něčeho, co souvisí s naší nejhlubší identitou. Něčeho, co souvisí se samotným smyslem existence. Něčeho, co nepochází z tohoto světa (rozuměj viditelného). Nazvěme to třeba duchem (případně duší). Je to ta naše část, která je schopna poznávat duchovní svět, naše spiritualita.

C. G. Jung byl přesvědčen o existenci tzv. kolektivního nevědomí, což je něco, co sdílíme všichni jako druh, jako lidstvo. Projevuje se v tzv. archetypech - obrazech nebo vzorcích, které jsou společné naprosto všem lidem nehledě na věk, dobu nebo kulturu, ve které žijí. A já jako křesťan jsem přesvědčen, že archetypy jsou projevem něčeho ještě hlubšího - totiž otisku Boží identity v nás. My křesťané věříme, že Bůh stvořil člověka jako svůj obraz - tento obraz je otiskem Božích vlastností zaměřených k dobru a ke konečnému cíli naší existence, kterým je Bůh sám.

Mám-li to shrnout - věřím, že lidská osobnost se skládá ze tří částí - tělo, duše, duch - které reprezentují naše já ve třech rovinách světa - fyzické, duševní a duchovní. Ve všech těchto oblastech člověk pociťuje potřeby, touží po naplnění - to je motivem veškerého lidského jednání.

Osobně věřím, že neutěšený stav, ve kterém se svět a lidstvo nachází, je jednak způsoben lidmi a jednak není konečný. Díky Ježíši Kristu máme opět přístup do Ráje, nebe (nebo jakkoli to nazvete) - stavu věčné blaženosti, splynutí s Bohem, naším skutečným cílem (proto Ježíš o sobě mluví jako o Cestě, nebo Dveřích). Smyslem života je dojít do tohoto Cíle společně s ostatními. Tedy prostřednictvím vzájemné lásky, pomoci, služby (rodině, přátelům, společnosti).

Aby člověk mohl druhým sloužit co nejlépe, je potřeba, aby se neustále rozvíjel - učil se, jak být druhým co nejužitečnější, poznávat svět, poznávat lidi, poznávat sebe. Ať už prostřednictvím teoretického studia nebo nácviku praktických dovedností. A to ve všech třech oblastech - fyzické, duševní i duchovní.

A protože nemáme neomezeně energie, je také potřeba nejprve energii čerpat. Opět ve všech třech oblastech. Vždy budeme závislí na vnějších zdrojích. Jsme stvořeni tak, abychom žili ve vztazích.

Celý tento koncept by se dal vizualizovat prostřednictvím trojboké pyramidy - čtyřstěnu. Její podstavu tvoří trojúhelník - tělo, duše (mysl), duch. A ve všech těchto oblastech máme za úkol čerpat a rozvíjet se, to vše zaměřené k vrcholu pyramidy, kterým je služba (v křesťanském pojetí láska). Proto už nějakou dobu používám tento symbol, aby mi připomínal, kam směřuji, jaký je smysl a zaměření veškeré mojí činnosti.