Článek obsahuje spoilery. Série "Cesta hrdiny" se zaměřuje na motivace a prožitky postav v širším kontextu celého seriálu. Tyto články jsou proto určeny těm, kteří seriál již zhlédli a chtějí se nad ním zamyslet, analyzovat jednotlivé scény z různých perspektiv a diskutovat o nich. K diskuzi vás srdečně zvu na Discord nebo Facebook.

Tess je pryč

Díl začíná melancholickou náladou - Joel staví alespoň symbolický pomníček Tess. Člověk v sobě nese potřebu nějak se se zesnulým rozloučit. V tvrdých podmínkách, kde na každém kroku hrozí nebezpečí a je potřeba co nejrychleji prchat, na nic většího než pomníček z oblázků nezbývá čas. My víme, že Joel s Tess prožil kus svého života, dali se dohromady krátce po vypuknutí pandemie. Byla jeho druhou polovinou, parťákem. Nyní zůstal sám. Sám s drzou holkou, které by se nejraději co nejdřív zbavil. Bylo to ale poslední Tessino přání, aby ji dopravil ke Světlonošům. To jediné pro ni ještě mohl udělat. V duchu je na Ellie velmi naštvaný, protože nebýt jí, Tess by byla ještě naživu. Proto s Ellie nemluví a dává jí své opovržení neverbálně najevo.

Jak víme, Ellie ale není žádná hadrová panenka. Je velmi inteligentní a velice dobře si uvědomuje, co se přihodilo, tuší, co Joel prožívá, a zřetelně vnímá jeho negaci vůči ní. Jelikož je také velice asertivní, nenechává si to líbit a proti tomuhle nespravedlivému přístupu se ostře ohrazuje. Není fér, aby jí dával za vinu něco, do čeho sama byla vtažena proti své vůli. Joel také není hloupý, uvědomuje si, že Ellie má pravdu. Je ale vtipné, že nechce ze své kamenné masky slevit příliš, proto se omezí na strohé minimalistické přikývnutí. Ellie to ale stačí.

Sbližování

Snaží se s mlčenlivým Joelem navazovat konverzaci, ale jemu do řeči příliš není. Ptá se na jeho jizvu, přičemž při opětovném shlédnutí my už víme, jak k ní přišel. Ještě ale nenastal čas, aby se o tuhle intimní informaci podělil. Ellie se stále cítí bezbranná a od začátku můžeme pozorovat její snahu se ozbrojit střelnou zbraní. Joel ji však stále má za malou dívku, které zbraň do ruky nepatří, což ještě bude hrát roli později.

Nakonec dorazí na Cumberlandovu farmu, kde si Joel chce ze své skrýše doplnit munici. Ellie tu celá nadšená objeví hrací automat Mortal combat. Je až s podivem, jaké nadšení v ní hra budí, když víme, že tohle je jedna z jejích posledních vzpomínek na Riley, její nejlepší kamarádku. Možná se tou lehkostí snaží přebít právě tíhu té ztráty. Víme, že se to stalo sotva před pár týdny.

Zatímco Joel hledá svou skrýš, Ellie opět prokazuje svou odvahu a vydává se na průzkum interiéru. Tam narazí na uvězněného mutanta, jehož smrt si s chutí vychutná, když se smísí její zvědavost, odvaha, odpor a touha po pomstě.

Po Elliině marné snaze znovu získat zbraň se vydávají na další cestu. Ellie je ukecaná, a tak se Joel nevyhne alespoň útržkovitým odpovědím a my můžeme pozorovat počátky jejich vztahu. Na cestě chce Joel Ellie zabránit, aby viděla kostry lidí preventivně zabitých Fedrou. Opět se ji snaží chránit a ona se mu snaží dokázat, že ochranu nepotřebuje. Takový pohled však nečekala. Patrně to hází vidle do jejích ideálů o Fedře, která se ji ještě před pár týdny snažila naverbovat do svého velení a kterou měla za záruku jakéhosi řádu a bezpečí.

Bill

Následně se ve flashbacku vracíme v čase k jednomu z hlavních hrdinů dnešního dílu. Bill je prepper - člověk, který je připravený na apokalypsu. Proto není překvapen, když Fedra evakuuje celé město. On se během evakuace schová a když je město vylidněné, začne okamžitě budovat svou pevnost. Díky tomu má i dostatek zásob na mnoho a mnoho let. Bill je prezentován jako samostatný muž, který nedůvěřuje nikomu dalšímu, což mu pomohlo přežít. Po čtyřech letech osamělého života ve své pevnosti se ale jeho situace měla zásadně proměnit.

Frank

Když něco spustí jednu z jeho pastí, jde se Bill opět obezřetně podívat, o jakého narušitele jde. Je velmi překvapený, když se z pasti ozve lidský hlas. Zjišťuje, že jde o zbloudilého poutníka, který naštěstí není infikovaný. Pomůže mu tedy ven z pasti a je odhodlaný nechat ho jít. Nikdo mu nebude narušovat jeho bezpečný prostor.

Cizinec se představuje jako Frank a jedna z jeho prvních ukázaných charakteristik je, že je upřímný - nedokáže lhát. Zároveň je velmi hladový a působí bezbranně a neškodně. Bill má v jádru dobré srdce, což ho nakonec přiměje slevit ze svých přísných pravidel, a pozve Franka na osudový oběd.

Frank je velmi pozorný, všímá si detailů - starožitné piáno, prach na komodě. Když vejde Bill, zpozorní. Stále je velice ostražitý. Když si sedá, zavadí o stůl svou zbraní, kterou nosí stále při sobě. Frank na to však nedbá a svou otevřeností se mu snaží dát najevo svou bezelstnost. Je velice čitelný v kontrastu s Billem. Dokáže velice ocenit jak teplou sprchu, tak i Billovy kuchařské schopnosti.

Bill žil dlouho sám, není zvyklý na to, že by mu někdo skládal poklony. Dokonce možná ani během života před pandemií moc takových lidí nepotkal. Jeho srdce je obměkčené tím, kolik radosti dokázal předat svým zdánlivě obyčejným obědem, který už tolikrát jedl sám. Což se projeví jeho drobnou mimikou, když Frank po jídle oznámí, že tedy bude pokračovat ve své cestě - přikyvuje, ale sklopí oči.

Před odchodem se však Frank rozhodne alespoň symbolicky se odměnit svým hudebním vystoupením. Bill není rád - zjevně má ke klavíru citovou vazbu. Ale Frank se nenechá odbýt. Shodou okolností vybírá Billovu oblíbenou písničku. Ve zpěvu není zrovna mistr, a tak ho Bill nakonec přerušuje - takhle se ta písnička nehraje. Je potřeba do ní vložit cit. Frank mu k tomu dává příležitost a Bill skutečně s velice hlubokým citem zazpívá písničku Long, long time od Lindy Ronstadt - písničku o opuštěnosti. A my vidíme, že přestože si Bill dobrovolně zvolil život v ústraní, ve skutečnosti v hloubi duše trpí samotou.

Láska

Citlivý Frank to pozná, ptá se o jakou dívku jde. Když Bill utrápeně odpoví, že žádná dívka není, Frank pozná pravou podstatu věci (i když mi pořád není jasné, jak k ní mohl tak rychle dojít) - Bill je homosexuál, stejně jako Frank. Polibkem začíná jejich společná cesta. Bill odhazuje veškeré své zábrany a vrhá se Frankovi do náruče. Konečně se mu také představuje.

Následuje postelová scéna a přestože kdosi si v recenzi stěžoval, že tahle scéna je úplně nadbytečná a děj nikam neposouvá, opak je pravdou. Bill, doteď drsný po zuby ozbrojený samotářský vlk, se poprvé vystavuje veliké intimitě - musel odhodit spoustu svých zábran. Má zjevně strach, je si nejistý. Zároveň ale velice touží mít někoho, koho by mohl milovat a kdo by miloval jeho.

Tahle epizoda moc hezky zobrazuje homosexuální vztah - ne jako rozmar někoho, kdo si prostě chce užívat a je exot, ale jako vztah opravdové lásky dvou milujících bytostí.

O tři roky později se ocitáme již uprostřed dlouholetého vztahu. Konkrétně uprostřed hádky o to, jaký má smysl pečovat o své okolí, když jde o přežití. Billovo vidění světa a života je omezené pouze na praktickou stránku. Frank pronese památnou větu: "Věnováním pozornosti věcem ukazujeme lásku." Tady se ukazuje rozdíl mezi jimi dvěma. Frank tím potvrzuje to, čeho jsme si mohli všimnout už dřív - věnuje pozornost detailům, dokáže si je vychutnat, krásou žije. Jaký smysl má život bez krásy?

Ve skutečnosti se Frank chce připravit na návštěvu nových přátel. Baví mě ta šokovaná reakce Billa, když mu to Frank oznámí.

Tess a Joel

Tady konečně tenhle díl navazuje na širší příběh seriálu - žena, se kterou Frank mluvil vysílačkou je Tess. A tak se Bill a Frank seznamují s Tess a Joelem. Opět se tu projevuje Frankova přímost, otevřenost, důvěra. Frank je vůči cizincům velice přátelský, zatímco Bill zůstává až do konce nedůvěřivý. Joel mu v tom rozumí, ale zároveň mu jeho nedůvěru vytýká, on přece hrozbou není. Bill zůstává přesvědčen, že si s Frankem vystačí sami. Joel ho však upozorňuje na trhliny v jeho plánu. Mohou si být vzájemně prospěšní.

Já bych tady vypíchnul ještě jeden detail - když u Billa poprvé obědvá Frank, je to labužnický zážitek a čirá radost. Když jí Joel, jídlo do sebe jen tak hází, jako by jídlo bylo jen nutnou překážkou při dosahování důležitějších cílů. Joel zůstává uzavřený drobným radostem na rozdíl od Franka. Možná je to prožitým traumatem. Ale ochuzuje se tak o podstatnou část života.

Jahody

Frankův smysl pro detaily se projeví opět hned v následující scéně, kdy Billovi ukazuje překvapení - za pomoci semínek, která vyměnil s Tess a Joelem za jednu z Billových zbraní, se mu podařilo vypěstovat opravdové jahody. Bill se tváří nedůvěřivě, když se dozvídá o prodané zbrani, ale nakonec se ani nezlobí. I on považuje jahody za opravdovou vzácnost.

Tahle chvíle je pro něj příležitostí projevit city k Frankovi. Dokud žil sám, nikdy se nebál. Neměl co ztratit. Frank se ale pro něj stal vším, smyslem života.

Nájezdníci

Nakonec dojde na Joelovo varování a Billův a Frankův domov se stane terčem útoku nájezdníků. Bill je postřelen. Ve skutečnosti jsem moc nepochopil význam téhle scény, protože se tváří, jako že Bill umřel a následuje scéna o několik let později, kde jsou oba v pořádku. Možná má jít jen o jakési upozornění, že nežijí v až tak idylickém světě, jak se doteď mohlo zdát. Že jsou zranitelní a mohou v jednom okamžiku ztratit vše.

Stáří

Následuje scéna, ve které jsou už oba staří. Stále se mají rádi, Bill rošťácky mrká na Franka a zalévá květiny, což by určitě dříve nedělal. Zdá se, že Frank ho nakonec opravdu naučil pečovat o své okolí. Frank během let rozvinul svůj umělecký cit v malbě - v domě vidíme spoustu jeho obrazů, především osob, které měl rád - Billa, Joela. Podzim života je symbolizován také skutečným podzimem.

Franka dohání stáří - je nemocný. Vidíme obtíže běžného dne. Je upoután na vozík, nemůže se bez potíží ani sám najíst, musí brát prášky, na které zapomíná. V hlavě už se mu ale rodí plán. Dalšího rána překvapuje Billa tím, že se během noci sám dostal na vozík a sděluje mu svůj úmysl. Bill to odmítá. Frank chce svůj život dobrovolně ukončit. Tady pronáší podle mě spornou větu - ptá se, zda ho Bill miluje, a prosí ho, aby ho miloval způsobem, který chce. Totéž by ale mohl říct i Bill. Přesto Bill nakonec nic nenamítá a přistupuje na Frankův program posledního dne. Jediné, co mu pomohlo si ten den užít společně s Frankem bylo jeho rozhodnutí připojit se k němu i ve smrti.

Následující scény připomínají nejšťastnější události z jejich životů - jáma, do které Frank spadl a poté se seznámil s Billem, záhon s jahodami. Oba zpečetí svůj životní vztah uzavřením manželství u piána a následuje poslední společná večeře. Při té je zase připomínán první společný oběd - Bill stále stejným způsobem servíruje talíř. Akorát teď už nesedí proti sobě na opačných stranách stolu, ale vedle sebe. Až po vypití otráveného vína si Frank uvědomí, jakým způsobem ho Bill ošálil. Otrávil i svoje vlastní víno. Ten ho však ujišťuje, že se nejedná o akt zoufalství. Prožil s ním naplněný život a bez něj by nemělo smysl žít dál, je také už starý. Dobrovolně se rozhodl odejít s ním. A Frank? Přestože se nejprve zlobí, nakonec uzná, že je to romantické. A tak zakončí své naplněné životy v náručí v posteli. Dva šťastlivci, kteří i uprostřed světa zničeného pandemií vražedné houby prožili naplněný a šťastný život.

Dopis na rozloučenou

Když k Billovi a Frankovi dorazí Joel s Ellie, nachází Ellie Billův dopis. "Nenáviděl jsem svět a byl jsem rád, když všichni umřeli. Ale mýlil jsem se. Byla tu jedna osoba, která stála za záchranu. To jsem udělal - zachránil jsem ho. Pak jsem ho chránil. Proto tu muži jako ty a já jsme. Máme práci. A Bůh pomáhej všem zmrdům, kteří nám stojí v cestě. Nechávám ti všechny své zbraně a vybavení. Použij je, abys ochránil Tess." Joel znovu prožívá trauma svého selhání. Nepodařilo se mu Tess ochránit. Je tu ale ještě někdo další, za koho stojí za to bojovat. Chce znovu vidět kousanec Ellie, čímž se přesvědčí, že Tess měla pravdu a že její poslední přání se stává i jeho vlastním cílem. Dopis od Billa je dalším popostrčením k Ellie. Nabízí jí, že jí vezme za Tommym, který by mohl vědět, kde se Světlonoši skrývají, případně kde mají laboratoř. Nejprve však od Ellie potřebuje ujištění, že ho na cestě na slovo poslechne.

Joel spěchá. Ani nevyužije příležitosti v Billově a Frankově domově si v bezpečí odpočinout. Alespoň využijí posmrtného pohostinství jejich domu - sprchu, ošacení, vybavení. Zatímco si Joel dopřává sprchu, Ellie objeví pistoli, kterou si potají vezme. Celou dobu prahne po tom se ozbrojit, ale Joel jí to nikdy nedopřál - mladé slečně zbraň do ruky nepatří. Ellie by se zase ráda cítila v bezpečí. Mezitím se nabije autobaterie - auto je nejdůležitější výbavou, jakou na cestě mohli získat (vzpomeňme na zoufalou snahu Joela a Tess získat starou autobaterii, aby se dostali za Tommym). Takto připraveni a občerstveni se vydávají na další cestu.

Ellie v autě objeví kazetu a ihned tak Joelovi ukáže, že to její "poslouchání na slovo" se rozhodně nebude týkat každého Joelova malicherného přání, jako aby kazetu nechala na pokoji. I přes jeho odpor zapne hudbu, přičemž Joel je nakonec překvapen - Linda Rondstadt je zjevně i jeho oblíbená zpěvačka. A s Lindou symbolicky zakončíme díl - její písnička Long, long time, která dala dohromady Billa a Franka a dala název celému tomuto dílu, doprovází záběr otevřeného okna ložnice, kde spolu Bill a Frank opustili tento svět… Z okna sledujeme odjíždějícího Joela s Ellie, kteří svým vztahem nesou dál jejich odkaz. A tak základní poselství tohohle dílu zní: Není dobré být na všechno sám. Je důležité mít někoho, koho můžeme chránit…