Matrix: Revolutions
Matrix Revolutions je závěrečným dílem trilogie. Jsme svědky velkolepých bitev o osud lidstva. Proto je třetí díl ze všech nejepičtější. Kromě již tradiční dávky symboliky a filozofie tu dostáváme také emocionální nálož a to vše jako obvykle zabalené do parádní akce.
(Článek obsahuje spoilery)
Třetí díl navazuje bezprostředně na dvojku. V první části jde o nalezení a osvobození Vyvoleného. Ukazuje se, že ten je uvězněn v jiné dimenzi ovládané tzv. Strojvůdcem. Ocitá se tak v zajímavé nové roli - je úplně neschopný v této situaci cokoli ovlivnit. Zatímco ve druhém díle hrál prim, nyní je zcela závislý na pomoci ostatních. Té se mu vzápětí dostává. První část odehrávající se v Matrixu je jedna z těch lepších. Jak už jsem naznačoval v předchozích recenzích, scény odehrávající se v Matrixu jsou na filmech ty nejpoutavější. Proto jsem rád, že i tady je na ně dost prostoru. Po akčním osvobození je hlavní hrdina po velikém zmatení ukázaném v Reloaded Vědmou opět nasměrován, přesto chvíli trvá, než se rozhodne, kterou cestou se vydá. A tak následující část popisuje jeho poslední pouť ke Zdroji.
Ve druhé dějové linii sledujeme poslední bitvu lidí o své jediné město. Tahle část mě ze všech scén baví nejméně a to proto, že tu jde čistě jen o akci bez hlubšího smyslu, navíc mi svět lidí a strojů není sympatický, jak už jsem také zmiňoval, ale to už je jen osobní preference.
Přesto Revolutions je asi nejsilnějším dílem, co se týče poselství a emocí. Matrix Revolutions je filmem o veliké oběti. Přestože svému cíli nejprve nerozumí, nakonec se ukazuje, že klíčem k vítězství se stává jeho úhlavní nepřítel. Agent Smith totiž ohrožuje nejen lidi, ale nově také stroje a stává se tak společným nepřítelem. Smithovi se, jak už bylo naznačeno v díle minulém, nějak zázračně podařilo osvobodit se z Matrixu a stát se na něm nezávislým. A tak jsme svědky Neova a Smithova boje také ve skutečném světě, při kterém Neo přichází o fyzický zrak. Na jeho poslední cestě ho doprovází Trinity, která je pro něj asi jedinou útěchou. Při příletu do města strojů přichází nejemotivnější část - Trinity přistání nepřežije a Neo tak přichází o svou velkou oporu. Teď už nemá co ztratit a odevzdaně jde vydat svůj život.
Nakonec jsme svědky poslední epické bitky v Matrixu - Neo naposledy čelí svému úhlavnímu nepříteli - Smithovi. Jeho porážka je klíčem k záchraně celého lidstva, protože on ohrožuje také celý svět strojů a Neo je tím jediným, co mu stojí v cestě. Závěrečná bitva má velice ponurý nádech. A zatímco dřív Smith od Nea vždy dostal nakládačku, tady už se mu svou silou konečně vyrovná. Je jeho odrazem, jeho vlastním stínem. Dokonce ovládl také schopnost létání, a tak jsme svědky velmi netradičního souboje ve vzduchu. A přichází asi nejtemnější část - Neo je Smithem poražen, nechává se dobrovolně zničit.
Načež přichází vytoužený zvrat celého děje. Smith nesnese Neovu identitu a řetězovou reakcí zaniká. Hlavního hrdinu ale tento výkon stojí život… Což je cena za záchranu zbytku lidstva. Osobně ve mně hodně rezonují příběhy, ve kterých se hlavní hrdina obětuje. Matrix není výjimkou. Sion je zachráněn, trilogie končí nadějným výhledem do budoucna.
Závěrečnou část ohledně Neovy oběti mám nejradši a přestože velkou část filmu strávíme v bitvě se stroji, která by mě jinak nezaujala, právě závěr pozvedá Matrix Revolutions na jeden z nejlepších filmů. Za zmínku opět stojí epická hudba, která je tady pravděpodobně nejepičtější z celé trilogie - doprovod při bitce Nea se Smithem člověku zůstane dlouho v paměti.
A tak stejně jako u předchozích dílů hodnotím 100%.
A pokud bych měl filmy seřadit podle toho, jak se mi líbily, byla by na prvním místě dvojka, protože tam byl Neo nejvíc sebejistý, ve filmu bylo nejvíc filozofie a akce ve správném poměru. Následovala by jednička se svou překvapivostí, symbolikou a fascinací Matrixem obecně. Na stejné úrovni je také závěr Revolutions, ale pro poměrně zdlouhavou část bitvy se stroji ji řadím na konec.
V každém případě je Matrix filmem s nesmírně silným poselstvím zabaleným do fascinujícího koktejlu akce, napětí a emocí. Proto ho mám tak rád. A jelikož té symboliky je tam opravdu hodně, nechal jsem si její rozbor do samostatné série článků, na kterou se můžete těšit.