Kdo je Bůh

V první řadě je třeba uvést, že veškeré snahy o zachycení popisu Boha v jazyce (jakkoli bohatém) budou zoufale nedostatečné. Dneska se podíváme blíž na to, kdo je Bůh z křesťanského pohledu. A křesťané o Bohu věří, že přestože ho svými lidskými smysly nedokážeme poznat a pochopit, Bůh nám o sobě určité věci a charakteristiky zjevuje. Chce se dát poznat. To hlavní je zachyceno předchozími generacemi v Bibli. Proto se můžeme aspoň v náznaku bavit o tom, kdo Bůh je.

Osoba

Spousta lidí věří tomu, že "něco nad námi" je, protože mají zkušenost, že věci se nedějí náhodou a odmítají uvěřit, že svět tak, jak existuje, by dokázal vzniknout sám od sebe. Někdo to nazývá Osud, Vesmír, Příroda, Karma atd. "Něco nad námi" však nemůže být jen nějakou další věcí nebo zákonitostí. My křesťané věříme tomu, že to není "něco", ale "Někdo". Probíhá zde určitá komunikace. Ten "Někdo" se nám dává poznat, promlouvá k našim srdcím skrze události, příběhy, lidi kolem nás. Zjevuje svou vůli. Vůle je charakteristikou osoby. Bůh je Osoba. Někdo, koho můžeme poznávat, s kým můžeme navázat vztah. Věříme, že svět nevznikl náhodou. To, že se na Zemi z ničeho nic objevil život a poté inteligentní život, je záměr. Náš život má smysl, přestože ho někdy nevidíme.

Jediný

Na světě i mimo svět, ve všem, co existuje, se nic nepodobá osobě Boha. On je Počátkem, Zdrojem všeho, co existuje. Je nade vším, protože všechno pochází od něj. Hlavně v minulosti existovalo mnoho kultů, které věřily v božský pantheon, případně v dualismus stejně silného boha dobra a zla. Přestože křesťané věří v existenci Božího nepřítele Satana, stále jde původně o Bohem stvořenou bytost a tedy jemu podřízenou.

Bůh je nade vším, proto ho nazýváme mimo jiné Pánem, Hospodinem.

Ve třech Osobách, Láska

Tomuhle tajemství, které nám o sobě Bůh zjevil, se křesťané snaží porozumět od počátku a přesto to zůstává záhadou, tajemstvím. Jak může být jeden Bůh a zároveň tři? Je to logika přesahující tu naši. Jednou ze základních charakteristik, kterou o Bohu víme, je to, že Bůh je láska. Ovšem nikoli v tom prázdném významu toho slova, které používáme v běžném jazyce. Jedná se o touhu, až potřebu po dobru druhého. O hnutí celého svého bytí, schopného obětovat sám sebe.

O tom, co bylo před stvořením světa, kdy ještě neexistoval ani čas a prostor (tedy mimo jakoukoli naši zkušenost), nevíme prakticky nic. Věříme však, že Bůh nemá počátek a existoval ještě před stvořením času. Já osobně si to představuji tak, že tahle zásadní charakteristika, tedy to, že Bůh je láska ve své nejhlubší podstatě, zapříčinila, že nemohl existovat sám bez toho, aby se k někomu mohl vztahovat. Překypoval životem, touhou milovat. A tak došlo k jakémusi rozšíření vlastní osoby Boha, věříme, že byla zrozena druhá Osoba, kterou nazýváme Syn, první nazýváme Otec (podle vztahu, se kterým máme lidskou zkušenost). Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Pravý Bůh z pravého Boha. Zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem. Láska mezi Otcem a Synem byla něčím tak nepopsatelným, tak nabitým životem, že při zrození Syna se vygenerovala jako další Osoba, kterou nazýváme Duch svatý. Duch svatý je ztělesněnou Láskou mezi Otcem a Synem. Vychází z Otce i Syna a je s nimi jedné podstaty.

Bůh je Dobro

Věříme, že Bůh je tím nejčistším dobrem, jakého člověk sám od sebe není schopen (to chápeme pod označením Svatý). Bůh ztělesňuje všechno dobré a krásné, co jako lidé známe. Navíc to ještě nekonečně přesahuje. K naprostému štěstí by člověku stačilo jen přebývat v Jeho přítomnosti.

Stvořitel

Bůh je nekonečný, je nekonečným zdrojem života. Proto to neskončilo zrozením Syna a Ducha svatého. Jednou ze základních Božích charakteristik je, že neustále tvoří nové věci. A tak, stále ještě před stvořením času, stvořil další bytosti, které my lidé za běžných okolností nejsme schopni vidět, protože jde o svět, který není fyzického původu. Bůh stvořil anděly (přestože samotné tohle slovo je také velmi omezené). Vrchol jeho stvoření však měl být právě ve stvoření fyzického světa, nejen neživého a živého, ale především stvoření lidské bytosti. Stvořil člověka jako svůj obraz - tedy jako osobu schopnou milovat a tvořit nový život - jako muže a ženu.

Vykupitel

Člověk do Božího plánu vnesl zlo, které způsobilo hlubokou trhlinu mezi jím a Bohem, úpadek celého světa, zkázu, nemoc, chaos, smrt. Peklo. Ale přestože člověka Boha odvrhl, Bůh člověka díky své lásce nikdy zcela nezavrhl. Dluh, tíhu všeho zla a hříchu, mohl zahladit pouze Bůh sám, člověk by nikdy nemohl. Proto Bůh Otec poslal svého Syna, aby se stal jedním z lidí. A jako člověk Ježíš na sebe vzal odpovědnost za veškeré zlo spáchané lidmi v minulosti, v současnosti i v budoucnosti. A přijal také odpovídající trest - v neskutečných mukách (a to nejen fyzických, ale především duševních a duchovních) umřel ukřižovaný na kříži. Touhle svou obětí ale nejen že zahladil prapůvodní lidské provinění a vytvořil tak nový most mezi člověkem a Bohem, ale zároveň zlomil moc smrti a třetího dne vstal z mrtvých. Po čtyřiceti dnech opět vystoupil na nebe k Otci a od té doby se za nás lidi u Otce přimlouvá.

Člověk má nyní skrze křest možnost opět vstoupit do Boží přítomnosti ospravedlněný Ježíšovou obětí. Bůh nám díky Ježíši odpouští naše provinění.

Věříme, že jednoho dne se Ježíš opět ve slávě vrátí, obnoví svět, veškeré zlo bude ukončeno a spravedlivě potrestáno. A nastane nový věk, už bez jakéhokoli zla nebo poskvrnění, svět blaženosti a míru, hojnosti, který už žádný konec mít nebude. Mrtví budou vzkříšeni k novému a věčnému životu - ti, kdo Ježíše přijali, budou vzati do nového Ráje. Ti, kdo ho nepřijali, budou moci odejít do světa, kde Bůh (a tedy ani žádné dobro) nebude.

Všemohoucí

Bůh je nejmocnější existující bytostí, od které se vše odvíjí. Spousta věcí je pro nás z tohoto důvodu záhadou, především přetrvávání zla (nicméně, jak už bylo uvedeno, jen dočasné). I přesto však věříme v Boží všemohoucnost. Pokud by jakoukoli věc chtěl změnit, má tu moc. Z evangelií máme zprostředkováno mnoho zkušeností se zázračným uzdravením, případně mnohými dalšími zázraky, kdy byly překročeny fyzikální zákony. Stejnou moc dává těm, kdo v něho věří a jsou v souladu s jeho vůlí.

ΑΩ

Bůh je alfa i omega, to znamená začátek i konec všeho - vše pochází z něj a v něm má také svůj cíl. Veškeré naše touhy jsou ve svém nejhlubším základu touhou po Bohu.

Vševědoucí, vidoucí

Jelikož Bůh vše stvořil, neexistuje jediná věc, která by před ním byla skrytá. On nás zná do posledního vlásku na hlavě a do nejhlubších hlubin našich srdcí, o kterých ani my sami nemáme představu. Před Bohem si nelze na nic hrát, veškeré naše masky jsou mu k smíchu. Přeje si, abychom k němu přistupovali v pravdě a upřímnosti. To, že o nás ví naprosto vše, nás nemusí děsit, pokud jsme si vědomi toho, že si přeje nám veškeré zlo odpustit, pokud se toho zla zřekneme. Před ním si nemusíme na nic hrát - můžeme být svobodní bez ohledu na to, jestli nás nepřijímají ostatní lidé. Můžeme být konečně naprosto sami sebou s vědomím, že on nás takové bude milovat.

Osobní zkušenost

Pro mě je Bůh bez ohledu na veškeré definice někým koho celou svou bytostí miluju. Jeho nemůže nahradit žádný lidský vztah, byť sebedokonalejší. Nikdo nás nemůže milovat tolik jako Bůh. A právě proto, že před ním nemusím vůbec nic skrývat, že můžu být sám sebou v naprosté svobodě, je pro mě víra nenahraditelnou věcí. Vím, že On mě bude milovat za všech okolností a já na tom nemůžu nic změnit, i kdybych chtěl. Je to nesmírně osvobozující pocit, pocit odevzdanosti, který mě provází celým životem. Je to pro mě nesmírná naděje, že veškeré utrpení, které prožíváme, je pouze dočasné a je součástí naší cesty k němu.

Je to vztah zamilovanosti, která se nedá předat slovy. Ale třeba článek aspoň někomu pomůže udělat si trochu přesnější představu toho, čemu vlastně jako křesťané věříme.

Nicejsko-cařihradské vyznání víry:

Na závěr uvádím vyznání víry, které opakujeme každou neděli v kostele (a ze kterého jsem také z větší části při psaní článku vycházel), protože stručně shrnuje celý obsah křesťanské víry:

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno.

On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.

Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.

Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.

Amen.