Jsem Jedi
Pro Star wars jsem měl slabost od prvního okamžiku, kdy jsem je zhlédl poprvé v roce 1999 v kině. S odstupem času, kdy ve svých oblíbených dílech hledám skutečné životní hodnoty, se i v mé oblíbené sáze dá najít mnoho, co je přínosem ve skutečném životě. Pojďme se na Star wars podívat blíž z filozofického hlediska.
Svět Star wars je vědeckofantastickou fikcí. Nicméně kromě toho, že se jedná o velmi rozmanitý svět plný různých mimozemských ras, kultur, prostředí, technologie, akce, zůstává především příběhem o boji dobra se zlem. O něčem velmi reálném, co můžeme každý den pozorovat kolem sebe.
Jediové ve Star wars
Vyšší princip je ve Star wars reprezentován takzvanou Silou vesmíru. Jedná se o vesmírnou energii, která koluje vším živým, ale i neživým - je všudypřítomná. Tuto životní energii kdysi dávno objevili učenci filozofové, kteří si časem začali říkat Jedi. Založili řád s jasnými morálními pravidly. Jejich cílem bylo udržovat v galaxii mír a pořádek. Při svých meditacích si uvědomili, že v přítomnost Síly lze nejen věřit, ale že ji lze přímo vnímat, cítit, naladit se na ni a v souladu s ní že dokážou konat veliké činy. Jedi, který byl se Silou naprosto v jednotě, byl schopen nadpřirozených schopností. Byl schopen vnímat její přítomnost nejen v sobě, ale také v bytostech a věcech kolem sebe. Ve vodě, větru, trávě, stromech, skalách a především v živých tvorech. A díky tomuto sjednocení byl schopen svět kolem sebe také ovládat. Pohybovat předměty pouhou silou mysli, urychlit vlastní reflexy, znásobit svůj výkon. Jedi byl schopen vnímat tok Síly také v čase, ve znameních, vizích. Síla nebyla pouhou energií, ale také čímsi, co celý vesmír někam směřuje. A Jediové tuto vůli zkoumali a snažili se s ní spolupracovat.
Někteří členové však podlehli pokušení nově získané schopnosti využívat ve svůj vlastní prospěch. Proto Jediové zavedli kodex, který určité praktiky zakazoval. Jejich rivalové s tím nesouhlasili a od řádu se odštěpili. Jediové si uvědomili, že v Síle panuje dualita. Síla sama o sobě že není ani dobrá, ani zlá, nicméně zkoumání určitých aspektů Síly a jejich užívání vede pouze k destrukci, k chaosu a utrpení. Tyto aspekty souhrnně označili jako temná strana Síly. Naopak stoupenci temné strany podlehli pokušení tyto aspekty zkoumat a využívat k vlastnímu prospěchu. Také oni při užívání temné strany objevili určité zákonitosti. Začali si říkat Pánové ze Sithu, nebo-li sithští lordi, podle planety, na kterou emigrovali a kterou ovládli. V průběhu tisíciletí rozpoutali s Jedii mnoho válek. Ti viděli, jakou temná strana způsobuje destrukci, a tak se striktně drželi své pacifistické filozofie.
Své učení shrnuli v následujícím kodexu:
- Není emocí, pouze míru.
- Není nevědomosti, pouze poznání.
- Není vášně, pouze klidu.
- Není chaosu, pouze harmonie.
- Není smrti, pouze Síly.
Jediové si uvědomili, že pokud člověk podlehne svým vášním a nechá se ovládnout vlastními emocemi, nepřinese to nic dobrého a to úměrně tomu, jakou mocí vládne. Jejich kodex je metaforou. Neznamená doslova, že nesmí cítit žádné emoce nebo touhy. Jeho poselství tkví v tom nenechat se jimi ovládnout. Být nad věcí. Být v klidu, být v míru. Zároveň však čelit zlu a bránit slabé. Ačkoli byli z podstaty pacifisté, právě kvůli ochraně slabších byli donuceni stát se také bojovníky. Svou sílu však využívali vždy zásadně v obraně. Pokud v tomto ohledu někdo selhal, zahrával si s temnou stranou a vlastním pádem. Jediové také zakazovali rodinné svazky (až na výjimky). Jejich věrnost patřila všem obyvatelům Republiky, celý život zasvětili poslání řádu. Vyhledávali děti citlivé na Sílu a ty byly se souhlasem rodičů brány do Chrámu, kde od útlého věku podstupovaly výcvik v užívání Síly. Byla to pro ně prevence škodlivého vlivu, který na vyrůstající bytost mohl zkažený svět mít a také prevence vytvoření příliš úzkých vazeb na druhé, které výcvik komplikovaly a v nejhorším případě mohly vést i k pádu a ovládnutí temnou stranou.
Jediové však v průběhu staletí svou identitu příliš svázali s politickým subjektem - Republikou. Domnívali se, že Republika je jediné správné uspořádání galaxie. A jakmile se Republika začala otřásat v základech, řád to neustál. Ukázalo se, že to podstatné tkví v něčem jiném, a tak si řád prošel krutou očistou. Můžeme se z učení a zkušeností řádu Jediů v něčem poučit také my?
Jediismus
V posledních několika letech nastal rozmach směru, který bývá nazýván jediismus. Původně se jednalo spíš o žert při sčítání lidu, nicméně několik jednotlivců vzalo myšlenku nového hnutí vážně. A právě skutečný jediismus má stejný cíl, jako zakladatelé jediského řádu ve fikčním světě - hledání. Jak můžeme svůj život žít tak, aby byl co největším přínosem světu? Co je to skutečné dobro a zlo? Jak se zlu vyhýbat? Je tu nějaký vyšší princip? Dá se objevit? Jaký je smysl lidského života? Směřuje lidstvo někam jako celek?
Jediismus je v podstatě moderním filozoficko-teologickým systémem se základy v popkultuře. Byly zde snahy zakotvit ho také jako oficiální náboženství vyznávající vesmírnou Sílu. Nicméně jelikož mezi jednotlivými vyznavači nepanuje shoda v tom, co by Síla měla být, jedná se o směr do značné míry individualistický. Skuteční Jediové však mají společné právě ono hledání. Snahu prožít svůj život smysluplně, nežít pouze konzumem, ale hledat a dotýkat se transcendentního světa. Nebo přinejmenším snahu stát se co nejlepším člověkem, mít své emoce pod kontrolou, vycházet s druhými v míru a být přínosem. Důležitou součástí je také mindfulness - bytí v přítomném okamžiku, vnímání toho, co se děje ve mně a kolem mě.
Protože je jediismus individualistický, je také kompatibilní s jakýmkoli jiným náboženským nebo i filozofickým směrem zaměřeným na hledání dobra a seberozvoj. Tak může být Jediem křesťan, žid, muslim, budhista nebo i ateista.
Jsem Jedi
Když jsem se sám o jediismus začal zajímat, nejprve čistě akademicky a také vzhledem k mé fascinaci Star wars, a dozvěděl se víc o principech jediismu, uvědomil jsem si, že i já jsem jedním z nich. Vždyť tohle je přesně to, kam jsem vždy celý svůj život směřoval. A že se můžu stát svým vysněným hrdinou z filmového plátna, to byl už jen příjemný bonus. Je to ale skutečně tak, že my Jediové se snažíme přizpůsobovat fikčnímu obrazu? Není to spíš naopak? Věřím tomu, že Star wars, stejně jako mnoho jiných populárních děl, jen trefně vystihlo realitu, která existuje v životě každého z nás. A to, co v nás při sledování zarezonovalo, způsobuje to, že se hlásíme ke směru, který vychází z fikčního filmu, což je pro mnohé lidi nepochopitelné. Je to ale věc vycházející z reality a přes odraz filmu, který ji určitým přitažlivým způsobem zobrazil, se do reality pozměněná zase vrací.
Paradoxně, přestože se hlásím k pravému jediismu (ne jen tomu recesivnímu), při posledním sčítání lidu jsem jediismus jako své vyznání neuvedl. Sčítací formulář totiž umožňuje uvést pouze jedinou víru (což dává smysl). A jelikož můj jediismus vychází z mého křesťanského přesvědčení, které je pro mě primární, uvedl jsem jako své vyznání křesťanství. Jak jde křesťanství dohromady s jediismem?
Jediismus a křesťanství
Stejně jako Jediové i já jako křesťan věřím v transcendentní princip. Je tu něco, co nás přesahuje. Něco, co utváří veškerý život, který nevznikl náhodou. A že veškerý život má určitý cíl, ke kterému máme směřovat. Vím, že to, co nás přesahuje, máme možnost poznávat a zakoušet. Věřím, že je zde dobro a zlo (světlá a temná strana). Na rozdíl od filmových Jediů však nevěřím tomu, že to, co nás přesahuje, je pouhou energií. A hned v tomto vidím ve filmovém náboženství zásadní mezeru. Jak by mohli Jediové zkoumat vůli Síly, nebo jak by Síla mohla pomáhat, pokud by se jednalo pouze o energii? A pokud se nejedná o energii, ale Vědomí, jak by toto Vědomí mohlo usilovat jak o Světlo, tak i Temnotu? Mohli bychom připustit, že může mít lidské rysy a obsahovat v sobě jak dobro, tak i zlo. Dobro a zlo se nicméně vzájemně vylučují. A tak ani člověk nemůže uplatňovat oba principy současně v jeden okamžik.
Co je tedy Silou z pohledu křesťana? Pro mě je tou Silou Bůh. Co se týče reprezentace světlé a temné strany, je to složitější vzhledem k tomu, co jsem teď napsal. Věřím (a je to skutečně otázka víry, nikoli důkazů), že Bůh je ve své nejhlubší podstatě tím jediným a pravým Dobrem, ze kterého všechno ostatní dobro vychází a k němu v důsledku směřuje. Kde se tedy bere temnota? Nemůžeme popřít, že zlo existuje, stačí se rozhlédnout. Pokud je tedy Bůh tak dobrý, proč je ve světě tolik zla? Zvlášť pokud je všemohoucí? Proč veškeré zlo okamžitě neukončí? Takové otázky se honí hlavou mnoha lidem a u mnoha vedou právě k nevěře v dobrého Boha, případně k ateismu celkově. Bůh je v určitém ohledu sám proti sobě. Chce dobro, chce aby si i lidé vzájemně prokazovali dobro. Ale aby byl skutek dobrem, je bezpodmínečně nutné, aby byl dobrovolný. Slovo dobrovolný má svůj původ ve spojení dobrá vůle. Chtít něco sám od sebe. Jinými slovy, pokud Bůh chtěl, aby lidé byli dobří, musel jim ponechat svobodu pro dobro se rozhodovat. Svoboda je spojena s možností volit i opak. A zodpovědnost za volbu opaku - šíření zla - nese člověk. Pokud by Bůh chtěl zabránit zlu, musel by z nás udělat nesvobodné otroky, kteří jsou nuceni konat jen dobro.
Co se týče duchovního světa, křesťané věří v jediného Boha, ale ne v jedinou duchovní entitu. Bůh před stvořením lidí a fyzického světa stvořil duchovní bytosti, které také měly svobodu se rozhodnout. Jejich rozhodnutí však bylo trvalé. A nejmocnější z nich propadl své pýše. Satan a jeho následovníci démoni jsou tím, co by se dalo označit z křestanského pohledu za temnou stranu. Správně bychom však měli mluvit o světlé a temné straně svobody. Protože ačkoli je satan často vnější příčinou pokušení, rozhodování a zodpovědnost jsou niternou součástí lidské duše. A volí-li člověk vlastní prospěch na úkor ostatních, nezřízený konzum, propadá-li svým pudům a vášním, volí-li temnotu, pak právě to je temná strana.
Ve filmech (zejména v prequelové trilogii) se často zmiňuje Proroctví o Vyvoleném, který přinese rovnováhu Síly. Křesťanství proroctví obecně moc dobře zná a zná ze Starého zákona také mnohá proroctví o Vyvoleném, který přinese “rovnováhu Síly”, v biblickém slovníku spasení. Rovnováha Síly opět nemůže spočívat v rovnoměrném rozložení světlé a temné strany, neboť se z pricnipu vylučují. Kde je jen špetka zla, začne působit rozklad. Rovnováha Síly z pohledu křesťana spočívá ve vymýcení zla a to především ve vlastním srdci, v obrácení k dobru, k Bohu, v odpuštění jeho vin Bohem, smíření a po smrti v plném sjednocení s ním (ve Star wars se mluví o splynutí se Silou), souhrnně označované jako spása. Vyvolený, Spasitel - Ježíš Kristus, Boží Syn, který se stal jedním z lidí, aby převzal na sebe odpovědnost za veškeré zlo lidí a toto zlo ve své mučednické smrti na kříži zničil, zlomil moc smrti a vstal z mrtvých. Poté tento svět fyzicky znovu dočasně opustil. Ale křesťanství zná ještě další proroctví o tom, že se Boží Vyvolený na konci času vrátí. Tehdy bude definitivně zlomena moc zla. Tehdy nastane skutečná rovnováha. Kdo se svého zla nezřekne a zůstane s ním svázaný, bude se zbytkem zla zničen. V duchovní rovině je však duše nesmrtelná a nelze její existenci ukončit. Znamenalo by to, že setrvá ve věčném odloučení od veškerého dobra - lidově v pekle. Spasení lidé však povstanou k novému životu, zemřelí budou vzkříšeni v obnoveném těle bez jakýchkoli vad a nemocí. Do věčné radosti. Splynutí s Bohem. Ve Star wars měli někteří zemřelí Jediové schopnost zjevit se ve fyzickém světě (tzv. Force ghost), což dokazuje, že i v tomto univerzu duše člověka přetrvává (minimálně toho napojeného na Sílu). Křesťanství zná obdobu tohoto jevu v různých zjevení svatých.
Lidská duše je to zásadní, oč probíhá boj dobra a zla. Její definitivní směřování. Svůj boj nevedeme proti lidským nepřátelům, ale proti temnotě ve svém srdci. Proto skutečný Jedi není fyzickým válečníkem, ale hledá vnitřní harmonii, naplnění svého potenciálu, sjednocení s tím, jakého ho Bůh zamýšlel (přestože v něj mnozí nevěří). Zkrátka usiluje o to být tím, kým být má. Hledá pokoj v meditaci, v rozjímání o svém životě, o svém směřování, o uzdravení, smíření. Důležitou součástí jediismu je meditace, pokoj, harmonie. Křesťanský Jedi toto vše nachází v modlitbě, která je synchronizací se “Sílou”, napojení, naslouchání její vůli, sjednocení. Je rozjímáním o tom, kým jsem, o Boží lásce vůči mně, o tom, jak se mi daří být dobrým člověkem. Je lítostí nad zlem, které jsem způsobil, prosbou o odpuštění a sílu do mých dalších zápasů. Samotná modlitba je zápasem, jednou ze zbraní, které máme vůči zlu. Naše zbraně jsou duchovní.
Světelný meč tedy skutečný Jedi nepotřebuje. Ani žádnou jinou fyzickou zbraň. Místo světelného meče užívá veškerých nástrojů pro to, aby sloužil svému okolí. A je-li nutná obrana, v krajním případě tím nástrojem může být i zbraň. Vyvolený nás však varuje, abychom nečelili zlu dalším zlem. Tím pouze roztáčíme kruh nenávisti a zlo nezastavíme. Řešením je oběť, odpuštění. Tak jako to udělal on. Místo toho, aby se Bůh lidem za veškeré zlo pomstil, vzal ho na sebe a sám sebe obětoval. Aby člověk mohl žít. Aby dál měl možnost volit dobro - lásku k Bohu a ostatním lidem.
A co se týče toho, že v našem světě nelevitujeme a neskáčeme desítky metrů do vzduchu? Kdo tvrdí, že něco takového není možné? V Bibli máme dostatek svědectví o překračování fyzikálních zákonů. Ale kdo tomu nebude chtít věřit, neuvěří. Pro mou víru je důležité to, že všechno je možné tomu, kdo pracuje v naprostém souladu s Boží vůlí. Ve většině případů však Bůh volí přirozené řešení. Jedním z předních atributů Božího služebníka je pokora. Nehledáme moc. Děláme to, co je potřeba. Bez ohledu na to, co nás to bude stát. To je podstata hrdinství. Ať už jste hrdinou na plátně kina, nebo na plátně fyzického světa.
Co má společného Jedi a křesťan
- Věří v transcendentní princip
- Věří, že transcendentní princip (Síla, Bůh) je všudypřítomný
- Věří v proroctví o Vyvoleném
- Svou sílu hledá ve sjednocení se Silou/Bohem, je s ní/s ním v souladu, k tomu mu pomáhá meditace
- Své schopnosti využívá ke službě druhým
- Přináší pokoj, hledá diplomatická řešení
- Snaží se žít se vším živým v míru
- Ovládá své vášně, bojuje se zlem
- Vše je možné tomu, kdo věří