Dobrý Bůh a zlo ve světě?

Jak je možné věřit v dobrého Boha, který je všemohoucí, když kolem sebe vidíme tolik zla? Pokud Bůh stvořil všechno, co existuje, stvořil taky zlo? Jaká je logika existence zla a jak zapadá do křesťanské víry? 

Dokonalý svět

Bůh je svrchovaným stvořitelem celého světa - všeho viditelného i neviditelného. Pokud je Bůh dobrý a zlo nestvořil, kde se tedy zlo vzalo?

Ještě před začátkem času stvořil Bůh neviditelné bytosti - anděly. Andělé jako nadpřirozené bytosti nás přesahují svou inteligencí, komplexností, krásou, zkrátka všemi aspekty svého bytí.

Je důležité podotknout, že i mezi anděly panuje určitá hierarchie, existují různé skupiny s různými charakteristikami, s rozdílnými úkoly, ačkoli mnoho toho o nich nevíme. Nejběžněji známí jsou andělé a archandělé, známe cheruby a serafy. Největší z nich, nejmocnější, nejmoudřejší a nejkrásnější se jmenoval Lucifer (Světlonoš). Velmi si vážil všech svých kvalit, byl na ně hrdý, dokonce až pyšný.

Pád

Když andělům Bůh představil svůj plán na stvoření fyzického světa a člověka jako jeho pána, jako vrchol stvoření, kterému andělé budou sloužit, Lucifer začal o Božím plánu pochybovat. Nelíbila se mu představa, že by andělé měli sloužit bytosti o několik řádů nižší. Tenhle rozkol, který způsobil zásadní trhlinu v jeho vztahu s Bohem, exponenciálně narůstal. Lucifer svedl i velkou spoustu dalších andělů a zpolečně se Bohu vzbouřili. Lucifer věřil, že dokáže vybudovat lepší svět než Bůh, díky všem svým kvalitám. Začal věřit, že je lepší než Bůh. A jak víme, pýcha předchází pád.

Bůh je jediným zdrojem dobra. A když Lucifer a jeho služebníci Boha opustili, ztratili také veškeré dobro v sobě, vše, co je dělalo dokonalými. Z Lucifera se stal Satan, Boží nepřítel, a jeho přívrženci se staly démony. Jejich jediným cílem nyní bylo co nejvíce Bohu uškodit, sabotovat jeho plán s lidmi.

Ráj, Strom života a Strom poznání

Bůh nakonec fyzický svět stvořil, vše v něm bylo dokonalé - žádná nemoc, trápení, konfilkty, smrt, rozklad. V této Rajské zahradě byla tato skutečnost symbolizovaná v podobě Stromu života. A podle svého plánu nakonec jako vrchol svého stvoření povolal Bůh k životu také lidi. První lidé měli vše, co potřebovali k naprosté spokojenosti. Vůbec nic jim nescházelo. Bůh stvořil živé bytosti proto, že tolik toužil milovat. Láska je jeho podstatou. Lidi stvořil ke svému obrazu - také se měli milovat navzájem nesobeckou nezištnou a nepodmíněnou láskou. Toužil také z hloubi své podstaty po tom, aby lidé jeho lásku opětovali. To je původní Boží záměr - sdílení dokonalého světa s lidmi, Ráje, ve kterém jsou všichni šťastní.

Pokud je Bůh dobrý, žádné zlo v něm není a stvořil pouze dobré věci, jak si tedy můžeme vysvětlit přítomnost zla ve světě? Jestliže je primárním Božím záměrem láska a touha po lásce, její první bezpodmínečnou podmínkou je svoboda. Svoboda je podstatou lásky. Pokud by Bůh chtěl mít jistotu, že nikdy nikdo nevykoná žádný zlý skutek, stvořil by loutky, které dělají to, co chce. Bez svobody není lásky.

V Rajské zahradě tento fakt ztělesňoval strom - Strom poznání dobrého a zlého. Člověk směl jíst ovoce ze všech stromů v zahradě, kromě tohoto jediného. Pro prevenci zla mohl Bůh udělat pouze jedinou věc - zakázat z tohoto stromu lidem jíst. Ale dodržení tohoto zákazu už musel ponechat na nich. Jinak by popřel sám sebe, svou podstatu. Nejednalo by se už o vztah lásky.

Svoboda - příliš lákavá nabídka

Už víme, že v té době zde již byl někdo, kdo tohoto Bohem daného prostoru zneužil - satan. A satan také velmi rychle pochopil, že Boží největší přednost je také zároveň jeho největší slabinou. On nikdy nikoho nepřinutí, aby ho poslouchal.

Satan se tedy v podobě hada objevuje v zahradě, aby lidi lstí přiměl k tomu Boha neposlechnout. Přichází s překroucením pravdy - pokud tedy Bůh je skutečně dobrý, proč by vám lidem něco zakazoval? Není v tom něco zvláštního? Had zasévá semínko pochybností do vztahu důvěry mezi člověkem a Bohem. Navíc - zakázané ovoce přece nejlépe chutná, že? Je tak lákavé na pohled. Proč ho neutrhnout, když mohu? Proč nevyužít svobody, kterou mám, k vlastnímu obohacení?

Velikost provinění, narušená příroda

Satanova lež od těch dob zní v každých lidských uších. Nešlo pouze o prvotní hřích, jde o rozhodnutí každého člověka. Uvěřím svému Stvořiteli, nebo se raději budu zabývat tím, co mám před očima, na co si mohu sáhnout, co můžu ochutnat? A proč bych si to nemohl vzít, když mohu? Proč bych se měl dělit s ostatními, když nemusím? Svoboda je krásná věc. Jenže se svobodou přichází také požadavek odpovědnosti. A jelikož jsme se jako lidstvo od Boha odloučili, sami jsme se rozhodli vydat se svou vlastní nezávislou cestou, každý z nás už od narození vnímá lákavost toho vábení - urvat si během života pro sebe co nejvíc, bez ohledu na ostatní. A Bůh nás neomezí. Nikdy nás nepřinutí konat dobro. Pouze nás k němu nepřestává volat.

Z přítomnosti zla ve světě můžeme vinit pouze sebe - lidstvo, naši slabost, neschopnost se ovládnout, uskromnit. Naše odloučení od Boha bylo tak veliké, že narušilo naši podstatu. Od té doby máme ke zlu větší tendence. Proto se nám nepodaří být během života nikdy dokonalí, i kdybychom se o to sebevíc snažil. Jsme ke zlu připoutáni. A tahle naše tendence se dědí z generace na generaci - proto ji nazýváme dědičný hřích.

Zlo způsobené člověkem je pro nás ještě jakž takž pochopitelné. Ale co přírodní katastrofy? Co hurikány, zemětřesení, sucho a požáry, povodně, vulkanická činnost? Copak Bůh přírodu neřídí? Je to pro nás veliká záhada. Já si to vysvětluji tím, že velikost lidského provinění byla natolik veliká, že narušilo i řád celého vesmíru, vneslo do něj chaos a smrt.

Na podstatu zla se podíváme v příštím článku. Závěrem, který jsem chtěl tímto článkem uvést do kontextu, je, že:

Příčinou zla ve světě není Bůh. Je to naše zneužití svobody darované Bohem.