Duchovní pouť

Začíná nám další postní doba. A já bych byl rád, aby pro nás nebyla jen prázdným označením kalendářního období, ale abychom ji prožili tak, abychom z toho my sami i lidé v našem okolí mohli těžit.

Žijeme v uspěchané době zaměřené na konzum. Přesto půst není přežitkem, spíš naopak. Je pro nás příležitostí znovu si uvědomit, kým jsme a kam směřujeme. Postní doba, příprava na Velikonoce, je pro mě jakousi duchovní poutí - putuji zákoutími svojí duše, snažím se objevit, co v ní je ku prospěchu a co škodí mě nebo okolí. Je to putování krajinou duše. Čemu v životě věnuji svůj čas? Je moje životní cesta stále zaměřená k Bohu a k nebi, mému skutečnému cíli?

Jako rytíř se vydávám na tuto pouť, abych na ní čelil vlastním stínům, abych obstál ve svých zápasech a abych se vrátil Králi ještě silnější a schopnější.

Růst, zdokonalení - motýlí kukla

Podobně jako se housenka zabalí do kukly, když nastane její čas, aby se ve skrytu přerodila v nového a nádherného tvora, stejně tak my se v tomto období odpoutáváme od světa, kukla symbolizuje modlitbu ve skrytosti s Bohem, období, kdy se proměňujeme k Božímu obrazu v nás, v lidi, kterými nás Bůh chtěl mít. Na konci postní doby kukla pukne a my vyletíme jako nádherní motýli do světa. Proto jsem tuhle duchovní pouť nazval Chrysalis (anglicky kukla).

Dnešní doba je velmi hektická, jsme zaplaveni nesmírným množstvím impulzů a informací. Záplava hluku, obrazů, videí, textů se na nás valí ze sociálních sítí, bez kterých si spousta z nás nedovede život už představit. Netvrdím, že sociální sítě jsou špatné. Pomáhají nám propojit se s podobně smýšlejícími lidmi. Musíme ale umět vymezit správnou míru a používat je vědomě, ne bezmyšlenkovitě na zaplácnutí nudy.

Na rozdíl od dřívější doby, kdy velký smysl dával půst od masa, které bylo luxusem, v dnešní době už nemá tak velký význam. Bez masa se dokážeme obejít poměrně snadno (navíc jeden den přísného postu není už vůbec žádný problém). I když v církvi tohle nařízení přetrvalo, domnívám se, že bychom si měli každý z nás najít jinou konkrétní věc, která pro nás znamená hodně a které se můžeme zříci. Pro mnohé z nás to jsou právě ony sociální sítě. Proto doporučuji půst od nich.

Jako se housenka zabaluje do kukly, aby ji v proměně nic nerušilo, i my bychom se mnohem častěji měli vědomě uchylovat do ticha, prostoru, kde nás nebude nic rušit, abychom mohli v tomto tichu zaslechnout Boží hlas volající nás velice tiše. Abychom přestali být nenasytnými housenkami.

Naplnění uvolněného času

Samotný půst by neměl zůstat u pouhého odříkání a umrtvování. Nejedná se o pouhý nácvik sebezáporu a sebeovládání, abychom se pak mohli poplácat po rameni, jak jsme dobří. Půst by nám měl otevřít nový prostor. Měli bychom ušetřený čas a ušetřené peníze věnovat službě druhým. Naplnit nově vzniklý čas modlitbou, službou a almužnou. Jen tak pomáháme šířit Boží království.

Půst jako forma duchovního boje

Satanovým cílem je odvrátit nás od Boha a využívá k tomu veškeré dostupné prostředky. Tím nejjednodušším je zaměření na naše záliby, vášně. To, že je nadřadíme všemu ostatnímu. Ostatní věci včetně modlitby, Boha, služby se pro nás stanou nedůležitými.

A proto je půst také formou duchovního boje. Satan nesnáší, když přemáháme svou žádostivost. Ukazujeme tím, že tu nejsme jen pro sebe, což je přesným opakem toho, o co on usiluje. Z toho důvodu je možné půst využít také jako mocnou zbraň v našich modlitbách. Půst s úmyslem za druhé, jako forma pokání za nás i za svět, je jednou z nejsilnějších zbraní, které máme k dispozici. Jak už jsem říkal, je však potřeba nezůstat pouze u odříkání (u dokazování si toho, jak jsem dobrý), je potřeba půst zaměřit na lásku k druhým lidem.

Přesto je půst také prostředkem k trénování naší duševní síly, sebeovládání. Zvyšujeme tím tak svou odolnost vůči pokušení. Vůle je jako sval, lze ji trénovat. A v duchovním boji se toto velice počítá. Kdo nemá sílu, může jen velice těžko bojovat.

Křížová cesta

Církev nám během postu předkládá k rozjímání Ježíšovu poslední cestu - jeho utrpení a smrt na kříži. Jednotlivá zastavení nás mají přimět k zamyšlení, jak podobně se mohu já zachovat ve svém každodenním životě, jaká lekce pro mě z toho plyne. Máme Ježíše následovat. "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi na sebe svůj kříž a následuj mne." Pravý rytíř následuje svého Krále. Je jeho dokonalým nástrojem, plní jeho vůli. Je poslušný a to až k smrti.

Postní doba má proto být také jakousi naší křížovou cestou. Cestou skrze utrpení, na jejímž konci nastává smrt našeho ega, abychom se Ježíšem, vítězem nad smrtí, nechali poté znovu vzkřísit a obnovit o Velikonoční noci - ta je cílem naší pouti. Obnova křestního vyznání, obnova věrnosti Bohu. Obnova života v pravdě a plnosti.

Poté odložíme odříkání, smutek a trápení a budeme sdílet radost přesahující tenhle svět. Kukla se roztrhne, vzlétne motýl. Vyjdeme z jeskyně a vyneseme pro ostatní na povrch všechny poklady, které jsme díky Bohu v hlubinách své duše načerpali a obnovili.

Ať vám k tomu Pán žehná.