“Musíte čelit temnotě uvnitř sebe.” Seznamte se se skutečnými rytíři Jedi

Začalo to jako internetový žert, ale jediismus dnes v Británii hlásí více vyznavačů než scientologie. Je to však náboženství, filozofie - nebo prostě jen vtip?

(Autorem původního článku z r. 2020 na The Guardian je Daniel Lavelle, překlad Rafael El-azar) Odkaz na původní článek

Uprostřed pole v Jižní Karolině Alethea Thompsonová zavírá oči a pokouší se vnímat svou cestu kupředu. Thompsonová (35 let) strávila roky úsilím najít duchovní domov a rozhodla se vyzkoušet něco nového. Toto cvičení ji mělo naučit "důvěřovat ve svou schopnost vnímat věci a vědět, že nepadnu, nebudu zraněna," jak říká. A bylo součástí jejího tréninku stát se Jediem.

Po dvanácti letech s Akademií Síly, online komunitou poskytující vzdělávací kurzy ohledně jediismu, Thompsonová je dnes mistrem Jedi. Vysvětluje, že Akademie Síly a většina jediských organizací nepředepisují striktně rituály: nejsou tam žádné požadavky na stravování nebo odívání a žádné hromadné bohoslužby. Jediové nicméně dodržují etický kodex, který se zaměřuje na odolávání negativním emocím a prosazování míru. Také věří v Sílu - všudypřítomné energetické pole vykreslené ve filmech Star wars - a vnímavost (mindfulness) je ústředním bodem jejich víry. "Základem toho, kým jsme, je meditace," říká Thompsonová. "Budu meditovat asi 30 minut, ale ne vždy jde o stejný typ meditace. Tudíž nesedím celou dobu a nedělám óm. Meditace přichází v mnoha podobách a to se pokouším učit komunitu."

Pro většinu lidí jsou Jediové něco jako mnichové vládnoucí světelným mečem, kteří žili kdysi dávno ve fiktivní předaleké galaxii. Zdá se, že jejich tvůrce, scénárista a režisér George Lucas, byl velmi ovlivněn skutečnými náboženstvími a filozofiemi jako budhismus, taoismus, kabala a středověký kodex rytířů. To dodává na uvěřitelnosti náboženství Jedi prezentovaném ve filmech. Nicméně toto náboženství v našem světě má pravděpodobně původ v internetovém žertu, který proběhl téměř před 20 lety.

Před sčítáním lidu ve Velké Británii v roce 2001 byl rozeslán email, který povzbuzoval lidi k tomu, aby uvedli jako své náboženství jediismus, s předpokladem, že pokud tak nakonec učiní 10 000 lidí, jediismus bude muset být uznán jako oficiální náboženství. "Pojďte do toho, protože milujete Star wars … nebo prostě rádi štvete lidi," psalo se v mailu. Nakonec tak učinilo 390 127 lidí; v Brightonu a Hove uvedlo 2,6 procenta respondentů, že jsou Jedii. John Pullinger, ředitel reportování a analýz Britského úřadu pro národní statistiku tehdy řekl, že ta kampaň byla celkem užitečná. "Agentury pro sčítání lidu ve světě hlásí obtíže s povzbuzováním starších náctiletých a dvacetiletých k vyplňování dotazníků. Předpokládáme, že jediská reakce byla nejrozšířenější právě v této věkové skupině."

Nicméně mezi stovkami tisíc vtipálků byli i lidé, kteří skutečně věřili, že dokážou vnímat Sílu. Od sčítání proběhlo několik pokusů k zavedení Jediské víry do seznamu oficiálně uznaných náboženství, jako například Církev Jediismu založená dvacetiletým Danielem Jonesem v roce 2006 v Anglesey ve Walesu.

Nicméně s kořeny ve filmu zaměřeném na děti je jediismus snadno vystaven posměchu. Například jeho následnovníci musí vysvětlovat, že neuctívají Yodu a ve skutečnosti tráví většinu času úsilím o duchovní růst a seberozvoj a ne pokusy o sesílání blesků ze svých prstů.

Dnes má ve Velké Británii komunita Jedi okolo 2000 členů - podobně jako počet scientologů v této zemi. Nicméně jejich zápal a počty nepřesvědčili Komisi pro charity, která v roce 2016 zamítla žádnost o status charity od Chrámu řádu Jedi, jediské organizace založené v Beaumontu v Texasu.

Toto zamítnutí může mít podobný základ jako to, že mnoho Jediů považuje jediismus spíš za filozofii než náboženství, duchovní operační systém, na kterém může běžet kterýkoli náboženský program. Následovníci říkají, že můžete být budhistickým, hinduistickým, židovským, muslimským, křesťanským nebo dokonce i ateistickým Jediem.

Sama Thompsonová měla komplikovanou cestu k jediismu. Její rané dětství bylo těžké a ona byla přijata do pěstounské péče. Poté, co se po roce vrátila domů k matce, byla vychovávána jako katolička. Ale prošla deziluzí poté, co zjistila, jak církev přistupuje k Marii. "Vadilo mi, jak tento systém víry říká, že můžete uctívat pouze jediné Božství, ale k Marii přistupují jako k bohyni," říká. Když jí bylo 13, Thompsonová se rozhodla uctívat sumerské bohy Inannu a Enki. Poté jí blízký přítel představil Akademii Síly.

Byl v tom však jeden háček: "Nesnáším Star wars!" říká. "Příšlo mi to jako westernová vesmírná opera." Přesvědčilo ji až to, když se dozvěděla, že Akademie Síly se snaží učinit jediismus kompatibilní s jinými vírami.

Dnes Thompsonová připisuje duchovním cvičením to, že se díky nim stala více tolerantní, kontemplativní a empatická. Jediové, jak říká, měli "jistý plán", jak se může stát pomocnou silou ve světě.

Jiní říkají, že jim tato víra dokonce zachránila život. Vishwa Jay (45 let) žije v Salt Lake City v Utahu a je učitelem budhistické filozofie a také zakladatelem jediské školy. Jeho raný život byl chaotický; byl umístěn do péče, když mu bylo sedm a než dosáhl osmnácti, vystřídal pět dětských domovů a měl více než sedmdesát umístění do pěstounské péče. Toto neustálé přemisťování vyústilo v to, že Jay vyrostl v mladého muže plného hněvu, postrádajícího naplněné vztahy. Jeho hněv ho přivedl k soubojům, ale říká, že i to dělal proto, aby se dostal do kontaktu s lidmi. "Dostal jsem se k undergroundovým soubojům. Najednou jsem měl poprvé v životě přátele a něvěděl jsem, co si s tím počít." Od soubojů holýma rukama upustil až poté, co ho soupeř napadl hliníkovou baseballovou pálkou.

Ve svých dvaceti letech se Jay dostal do potíží s policií. Nakonec skončil tím, že šel navštívit hinduistickou svami nazývanou paní Stone. "Měl jsem snahu být ohledně věcí racionální. Dělalo mi obtíže přijmout skutečnost všeho, co mě učila v duchovní oblasti," vysvětluje Jay. Stone se ho zeptala, co považuje za posvátné. "Snažil jsem se být vtipný a odpověděl jsem, že Star wars. Ona na to: 'Star wars, hmm, to je skvělé místo, kde začít.' Hned v ten moment jsem věděl, že jsem ztracen," říká.

Jay začal studováním filozofie ve filmech a meditováním. "Jednou z věcí, které jsem se naučil z Jediské filozofie, bylo, že být emočně stabilní znamená čelit temnotě uvnitř sebe. Jedni z pěstounů, u kterých jsem bydlel, měli farmy. A jedna z věcí, které dělají je sběr kravích exkrementů. Po nějakém čase se promění v hnojivo. Takže to, jak já to vysvětluji, je, že se musíte propracovat všemi svými výkaly, pokud chcete něco nechat vyrůst."

Jay, nyní otec pěti dětí, už dávno není oním mužem plným hněvu, který používal pěsti, aby získal přátele. Říká, že většina jeho nové spokojenosti je díky paní Stone. "Jsem si celkem jistý, že bych touhle dobou už byl mrtvý, protože jsem neměl žádné povědomí o sobě samém. Nestaral jsem se o nikoho jiného, než o sebe.

Jay slíbil své partnerce, která není Jedi, že své děti k jediismu nepovede, ačkoli jeho nejstarší dcera ho objevila sama. "Ona se rozhodla, že když to fungovalo na mě, pomůže to nejspíš i jí. V posledním roce se začala trochu učit filozofii." Pomáhá mu jediský zen při výchově pěti dětí? "Pomáhá. Většina lidí by se v tom už ztrácela, kdyby se snažili držet krok."

Jay H. Tepleyová (38 let) je učitelka meditace, která sídlí v Londýně. Dokonce ještě předtím, než shlédla filmy, ji lidé nazývali Jedi. "To kvůli kontrole mysli. Učím lidi posílit svou mysl a odolávat mentálnímu vlivu ostatních. Učím lidi stát se lepšími, silnějšími verzemi sebe samých," říká.

Je skutečnou Jedi? "No, to záleží na tom, co tím myslíte. Nejsem Jedi v chápání tohohle světa; jakožto lidí, kteří jsou fanoušky filmů a oblékají se určitým zvláštním způsobem. Jsem spíš skutečnou Jedi z filmů. Kdyby pro ně bylo možné docestovat sem, rozpoznali by ve mně jednu z nich." To neznamená, že by nenosila hábit a stejně jako meditaci neučila i šerm se světelným mečem v jejím šermířském klubu. "Šerm je skvělý způsob trénování svých svalů, svého soustředění a svého smyslu pro rovnováhu současně," říká Tepleyová.

Pravý Jedi není nikdy bez svého světelného meče. Koneckonců ve filmu Klony utočí Obi-Wan Kenobi říká Anakinu Skywalkerovi: "Tahle zbraň je tvůj život." Everett Ratcliffe, který nosí Jediské jméno Arisaig Winterthorn, souhlasí. "Používám světelný meč proto, že je to skutečně, skutečně zábavné a dostane mě to každý den." Ratcliffe (26 let) je z Kanady, ale žije v Loughbourgh v Leicestershire. Objevil jediismus poté, co opustil kanadskou armádu. "Když jsem nastoupil na stezku Jedie, používal jsem hůl kvůli zranění při tréninku během doby, kdy jsem byl v armádě. Byl jsem tlustý, nesnášel jsem se a má mysl sklouzávala, protože můj život neměl žádné zaměření. Teď jsem zdravý," říká Ratcliffe. Po zotavení ze svěho zranění, Ratcliffe začal procvičovat lightsaber flow, šermířskou techniku zahrnující protáčení meče nebo hole ve složitých spirálách. "Je to velmi tělesně intenzivní a je tam toho tolik, co se musíte naučit, abyste se v tom stále zlepšovali."

Ve filmech Star wars je Síla nadpřirozená energie, která dovoluje Jediům levitovat předměty, mást stormtroopery a útočit na lidi z dálky. Mezi následovníky jediismu je Síla interpretována mnoha způsoby, ale většina ji považuje spíš za metaforu než něco, co jim pomáhá škrtit lidi jako Darth Vader. Pro Ratcliffa je všudypřítomným polem energie. "Odevzdal jsem se Síle a Síla mi dala všechno," říká. Dokážete tu Sílu cítit? "Samozřejmě. Kdokoli může. Pokaždé,

když pijete sklenici vody, cítíte Sílu. Všechno může být prožíváno jako zkušenost se Silou."

Avšak říká: "Zeptejte se 10 Jediů a dostanete 10 rozdílných odpovědí." Neplete se: pro Tepleyovou je Síla energie, která podtrhuje celou naši existenci; Thompsonová si myslí, že pod ni spadají zázraky; Jay věří, že může být zodpovědná za Velký třesk. Richard Sroka, programový analytik z Portlandu v Oregonu, říká, že Sílu lze zakoušet jako pramen. "Je to jako být víc živý, mnohem víc energický," říká. "Nestaráte se o zítřek, netrápíte se včerejškem. Prožíváte přesně ten okamžik, který žijete."

Stejně jako Jay Sroka se potýkal s hněvem a nostalgie z filmů ho přivedla k jediismu. "Je to první věc, která sedla," říká. Poté, co se ponořil do jediské filozofie, Sroka cítil, že je schopnější ovládat svůj temperament. "Když jsem začínal zuřit, udělal jsem krok zpět, podíval se, odkud pramení, určil, co ho způsobuje, a našel pro to řešení. Tam začíná velká část mého spojení s jediismem. Také mě naučil, že někdy je třeba se odpoutat; ne vždy se podaří situaci překonat."

Máme se vysmívat tomuto systému víry, který vzešel z našich místních sdružení? Když mluvíte s následovníky jediismu, je zřejmé, že lekce, které učí jediismus, jsou věci, které mohou být vyučovány v nedělní škole: pomáhat druhým, pomáhat sám sobě, obejmout světlo a vzdorovat temnotě. Jinými slovy, být dobrým a čelit pokušení. Sroka se na fakt, že jediismus většina lidí nebere vážně, dívá filozoficky. "Vzešel z filmů a to moc lidí nechápe a je to v pořádku," říká. Nicméně poznamenává, že to neznamená, že nedokáže lidem pomáhat. "Když jdu cvičit, mám v mysli obraz Kratose z God of War." říká, odkazujíc na populární video hru. "Budu schopen vládnout dvěma sekerami a dělat všechny ty šílené kousky? Budu mít takové obří svaly? Ne. Budu mít takový velkolepý vous? Nejspíš ne, ale jestli je to něco, co mi pomůže se zlepšit a vyrazit dál, proč by to měla být špatná věc?"

(Poznámka překladatele: Omlouvám se za místy kostrbaté slovní vyjádření. S překlady nemám mnoho zkušeností. Pokud by někdo měl u některých vět tip na překlad lepší, neváhejte se mi ozvat. Článek považuji za velmi zajímavý a mým cílem bylo ho zpřístupnit i lidem, kteří anglicky neumí.)